MAGISTERSKÁ STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA

1. Obecná charakteristika

 

Spolu s přihlášením na termín státních zkoušek ve STAGu jsou studenti povinni nahlásit zvolenou disciplínu systematické hudební vědy (hudební sociologie, hudební psychologie, organologie), a to buď emailem (musicology@upol.cz) nebo přímo na sekretariátu katedry muzikologie.

 

Druhý ročník navazujícího magisterského je ukončen státní závěrečnou zkouškou (SZZk). Podmínkou přístupu k SZZk je splnění kreditního limitu pro dvouleté navazující magisterské studium (tj. 120 kreditů – včetně 20 kreditů za předměty spojené s vypracováním diplomové práce).[1]

Povinnou součástí SZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu přibližně 80–100 stran textu resp. cca 144.000–180.000 znaků včetně mezer (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu. Diplomovou práci je záhodno zaměřit na jinou oblast hudební vědy a na jiné období, než jak byla zaměřena bakalářská práce (písemná práce II). Obhajoba diplomové práce se koná nejméně týden před ústní státní závěrečnou zkouškou a je klasifikována.

Státní závěrečná zkouška má podobu ústní zkoušky z teorie, dějin, estetiky hudby a z metodologie hudební vědy, v rámci které je zahrnuta i podotázka z vybrané disciplíny systematické muzikologie. Při státní závěrečné zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v oboru včetně hlubšího zvládnutí jeho historické, teoretické, estetické, systematické a metodologické problematiky. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti analytického přístupu k diskutovaným otázkám a kritického zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání. Ústní magisterská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek, přičemž témata k rozpravě nemají mít bezprostřední vztah k tématu diplomové práce.

2. Disciplíny a oblasti

2.1. Dějiny, teorie a estetika hudby

Východiskem zkoušky je analýza dvou skladeb, při níž student prokáže schopnost aplikovat poznatky z teorie, dějin a estetiky hudby. Skladby i jejich konkrétní kombinace do dvojice jsou každoročně stanovovány předsedou komise pro státní závěrečné zkoušky a studenti si příslušné dvojice losují. Jedna skladba je vybrána z níže uvedeného seznamu, zejména při její analýze by student měl prokázat schopnost analýzy hudební struktury, zasazení díla do kontextu dějin hudby (stylová komparace) a osvětlení estetického pozadí. Druhá, krátká skladba či skladebná část, je studentovi oznámena až při zadání otázek, při její analýze se více klade důraz na schopnost zorientovat se v hudební struktuře a analyticky ji uchopit, současně se očekává její zasazení do historického a estetického kontextu.  

Student má na přípravu 90 minut a kromě partitury má k dispozici i zvukovou nahrávku skladeb.

Seznam skladeb pro magisterskou zkoušku

  1. C. Gesualdo – „Io parto“ e non  piủ dissi (madrigal)
  2. G. P. da Palestrina – Missa Papae Marcelli (Credo)
  3. J. S. Bach – Braniborský koncert č. 5 D dur, BWV 1050, (1. a 3. věta)
  4. G. F. Händel – Giulio Cesare in Egitto HWV 17 (3. akt, 4. scéna, Cesare - Dall´ondoso periglio)
  5. Ch. W. Gluck – Orfeo ed Euridice (2. akt, 1. scéna)
  6. W. A. Mozart – Requiem (Kyrie)
  7. J. Haydn – Symfonie C dur „Maria Theresia“, Hob.I:48, (1. věta)
  8. R. Schumann – Klavírní koncert a moll, op. 54 (1. věta)
  9. B. Smetana – Dalibor (2. jednání, 2. proměna)
  10. A. Dvořák – Smyčcový kvartet G dur, op. 106
  11. G. Verdi – Il Trovatore (4. akt, 1. scéna, č. 12)
  12. M. Ravel – Kašpar noci
  13. G. Mahler – Symfonie č. 1 D dur (1. věta)
  14. A. Berg – Houslový koncert
  15. L. Janáček – Věc Makropulos (3. děj.)
  16. I. Stravinskij – Žalmová symfonie (2. a 3. věta)
  17. B. Martinů – Symfonické fantazie (Symfonie č. 6), H. 343 (1. věta)
  18. M. Kabeláč – Eufemias mysterion
  19. G. Ligeti – 2. smyčcový kvartet (3. věta)
  20. A. Schnittke – Concerto grosso č. 1 (3. věta)

Doporučená literatura:

Kromě literatury z teorie a dějin hudby uvedené v požadavcích k bakalářské zkoušce je vhodné prostudovat následující tituly:

Anthology of Twentieth-Century Music. Ed. Robert P. Morgan. New York-London, W. W. Norton 1992.

ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces, Praha 1965.

ČERNÝ MIROSLAV KAREL: Hudba antických kultur, Olomouc 1995.

DAHLHAUS, CARL: “Zur Problemgeschichte des Komponierens”, in: Carl Dahlhaus, Zwischen Romantik und Moderne, München 1974.

DANUSER, Hermann: Die Musik des 20. Jahrhunderts (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 7), Laaber 1996.

DIBELIUS, ULRICH: Moderne Musik I, II, München 1991, 1996.

FORTE, ALLEN – GILBERT, STEVEN E.: Introduction to Schenkerian Analysis, New York-London 1982.

FORTE, ALLEN: The Structure of Atonal Music, New Haven-London 1971.

HINDEMITH, PAUL: Unterweisung im Tonsatz, 3 sv., Mainz 1937, 1939, 1970.

JANEČEK, KAREL: Základy moderní harmonie, Praha 1965.

JELINEK HANNS: Uvedení do dodekafonické skladby, Praha 1967.

JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.

KOTEK JOSEF: Dějiny české populární hudby a zpěvu I, II, Praha 1994, 1998.

MESSIAEN, OLIVIER: Technika mé hudební řeči, Praha.              

NORTON ANTHOLOGY OF WESTERN MUSIC. Ed. Claude Palisca. Vol. I, II., New York-London, W. W. Norton 1996.

POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky, Praha 2006.

RATZ, ERWIN: Einführung in die musikalische Formenlehre. Über Formprinzipien in den Inventionen und             Fugen J. S. Bachs und ihre Bedeutung für die Kompositionstechnik Beethovens, Wien 1968, 1973.

ROSEN, CHARLES: Sonata Forms, New York 1980.

SAMSON, JIM: Music in Transition. A Study of Tonal Expansion and Atonality, 1900–1920, London 1977.

SCHÖNBERG, ARNOLD: Harmonielehre, Wien 1911, 1966 (7. vydání).

VENHODA, MIROSLAV: Úvod do studia gregoriánského chorálu, Praha 1946.

WALTER, MICHAEL: Grundlagen der Musik des Mittelalters, Stuttgart 1994.

2.2. Metodologie hudební vědy

Zkouška zahrnuje vedle níže uvedených okruhů z metodologie hudební vědy i jednu otázku z vybrané systematické disciplíny. Posluchač si pro tuto část musí zvolit jinou disciplínu, než tu, kterou absolvoval v rámci bakalářské SZZk.

Tematické okruhy:

  1. Teorie vědy (koncepce Kuhna, Poppera, Kvasze, Lakatose, postpozitivismus, postmoderní přístup)
  2. Problematika taxonomie umění
  3. Fenomén hudebního díla
  4. Impulsy pro hudební vědu z oblasti sémiotiky, obecné lingvistiky, teorie komunikace.
  5. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení ve 20. století (uplatnění fenomenologie, strukturalismu, poststrukturalismu)
  6. Hudební kultura a společnost (recepce hudby, estetika jako program, masmédia, politická determinace, fenomén revoluce)
  7. Metodologické aspekty hudební analýzy (tradiční přístupy versus Schenkerova analýza, analýza Forteho)
  8. Hudebně psychologický výzkum
  9. Hudebně sociologický výzkum
  10. Dahlhausova metoda historiografického zkoumání
  11. Induktivní metoda historiografického zkoumání (Karl Popper)

Základní literatura:

ČERNÝ, MIROSLAV, K.: Kapitoly z metodologie hudební vědy. Olomouc 1998.

DAHLHAUS, CARL: Grundlagen der Musikgeschichte, Musikverlag Hans Gerig, Cologne 1967; resp. Foundations of Music History, Cambridge University Press 1983.

FAJKUS, BŘETISLAV: Filosofie a metodologie vědy. Praha 2005.

HALLAM, SUSAN – CROSS, IAN (eds.): Oxford Handbook of Music Psychology. Oxford University Press 2009.

FUKAČ, JIŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.

LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha 1982.

POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jak problém estetiky. Praha 2006.

POLEDŇÁK, IVAN –FUKAČ, JIŘÍ: Úvod do studia hudební vědy. Olomouc 2001, 2005.

POPPER, KARL: Bída historicismu. Praha 1994, 2000.

WILLIAMS, ALISTAIR: Constructing musicology. Aldershot, Ashgate 2001.

Doporučená literatura:

ADORNO, THEODOR WIESENGRUND: O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu, in: Divadlo, 1964, č. 1–2

ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces. Praha 1965.

BLAUKOPF, KURT: Pioniere empiristischer Musikforschung. Österreich und Böhmen als Wiege der Modernen Kunstsoziologie. Wien 1995.

COOK, NICOLAS: A Guide to Musical Analysis. Oxford 1994.

DAHLHAUS, CARL–De La MOTTE–HABER, HELGA: Systematische Musikwissenschaft (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 10), Laaber 1982.

DISMAN, MIROSLAV: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha 2000.

EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Terminologie der Musik im 20. Jahrhundert. Stuttgart 1995.

ELSCHEK, OSKÁR: Hudobná veda súčasnosti. Bratislava 1984.

FERJENČÍK, JÁN: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha 2000.

FUKAČ, JÍŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.

FUKAČ, JIŘÍ – JIRÁNEK, JAROSLAV – POLEDŇÁK, IVAN – VOLEK, JAROSLAV a kolektiv: Základy hudební sémiotiky I–III, Brno 1992.

HUTTER, JOSEF: Hudební myšlení. Praha 1943.

KERMAN, JOSEPH: Musicology. London 1985.

Kolektiv autorů: Hudební věda I–III, Praha 1988.

JUKAČ, JIŘÍ a kol.: Hudba a média. Rukověť muzikologa. Brno 1998.

FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína, skriptum, MU Brno 1998.

FUKAČ, JIŘÍ: Mýtus a skutečnost hudby. Praha 1989.

INGARDEN, ROMAN: Utwór muzyczny i sprawa jego tożsamości (1958 in: Studia z estetyki, sv. 2); resp. The Work of Music and the Problem of its Identity. Berkeley and Los Angeles 1986; resp. Untersuchungen zur Ontologie der Kunst: Musikwert, Bild, Architektur, Film. Tübingen, Niemeyer 1962.

JIRÁNEK, JAROSLAV: Hudební sémantika a sémiotika. Olomouc 1996.

JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.

POPPER, KARL R.: Logika vědeckého poznání. Praha 1997.

PEČMAN, RUDOLF: Vladimír Helfert, Brno 2003.

VOLEK, JAROSLAV: Otázky taxonomie umění, in: Estetika 7, 1970, č, 3, s. 194–211, č. 4, s. 293–330, Estetika 8, 1971, č. 1, s. 19–46, č. 2, s. 146–165.

VYSLOUŽIL, JIŘÍ: Muzikologické rozpravy. Praha 1986.

* Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.

Povinně volitelné disciplíny systematické hudební vědy

Hudební psychologie

  1. Předmět, metody a mezioborové vazby hudební psychologie
  2. Hudba v každodenním životě
  3. Situační faktory hudebních preferencí
  4. Osobnostní faktory hudebních preferencí
  5. Hudebnost: stupně, metody diagnostiky a ontogeneze
  6. Hudba a problémové chování
  7. Hudba a zdraví, muzikoterapie
  8. Dějiny hudební psychologie
  9. Hudba a prostředí obchodu, reklama
  10. Hudební psychologie a akustika, fyziologie

Základní literatura

POLEDŇÁK, IVAN: Stručný slovník hudební psychologie. Editio Supraphon, Praha 1984.

zde především: recepce hudby, poslech hudby, vkus, hudební psychologie, psychologie umění, myšlení, emoce, prožitek, apercepce hudby, tvořivost, nemoc a (hudební) tvorba, hudebnost, percepce, hudební sluchové schopnosti, hudební slyšení, konsonance, interpretace, učení,              testování, diagnostika, dovednosti, nadání, muzikoterapie, čas, prostor)

FRANĚK, M.: Hudební psychologie. Karolinum, Praha 2005.

Doporučená literatura

hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury: působení hudby, hudební slyšení, psychologie umění, psychologie hudby, Grove, MGG)            

TĚPLOV, B. M.: Psychologie hudebních schopností. SHV, Praha 1965.

SEDLÁK, F.: Hudební vývoj dítěte. Editio Supraphon, Praha 1974.

VYGOTSKIJ, L. S.: Psychologie umění. Praha, 1981. 

POLEDŇÁK, IVAN: Hudební psychologie (In: Hudební věda II, SPN, Praha 1988)       

SEDLÁK, F.: Psychologie hudebních schopností a dovedností. Editio Supraphon, Praha 1989.

KULKA, J.: Psychologie umění. SPN, Praha 1990.

SEDLÁK, F.: Základy hudební psychologie. SPN, Praha 1990.

HOLAS, M.: Psychologie hudby v profesionální hudební výchově. HAMU, Praha 1993.

HOLAS, M.: Hudební nadání aneb Otázky hudebně psychologické diagnostiky. HAMU, Praha 1994.

KRBAŤA, P.: Psychológia hudby (nielen) pre hudobníkov. Matúš, Prešov 1994.

LINKA, A.: Kapitoly z muzikoterapie. Gloria, 1997.

DRÁBEK, V.: Stručný průvodce hudební psychologií. Pedagogická fakulta UK, Praha 2004.

POLEDŇÁK, IVAN: Hudebně pedagogické invence. Výbor ze studií a statí k hudební pedagogice a výchově. Pedagogická fakulta UK, Praha 2005.

LUSKA, J.: Vývoj sluchu pro harmonii v ontogenezi. Univerzita Palackého, Olomouc 2006.

VÁLKOVÁ, L. – Vyskočilová, E.: Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. DAMU, Praha 2007.

KANTOR, J. – LIPSKÝ, M. – WEBER, J. a kolektiv: Základy muzikoterapie. Grada, Praha 2009.

HELMHOLTZ, H. von: Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage für die Theorie der Musik (Brunswick, 1863, 6/1913/R; Eng. trans., 2/1885/R as On the Sensations of Tone)

STUMPF, C.: Tonpsychologie. Leipzig 1883–90/R.

RÉVÉSZ, G.: Zur Grundlegung der Tonpsychologie. Leipzig 1913.

RÉVÉSZ, G.: Erwin Nyiregyházy: psychologische Analyse eines musikalisch hervorragenden Kindes (Leipzig, 1916; Eng. trans., 1925/R as The Psychology of a Musical Prodigy)

SEASHORE, C. E.: The Psychology of Musical Talent. Boston 1919.

SEASHORE, C. E.: Seashore Measures of Musical Talents. New York, 1919, 2/1939 with D. Lewis and J.G. Saetveit, 3/1960.

KURT, E.: Musikpsychologie. Berne 1931/R, 2/1947.

SEASHORE, C. E.: The Psychology of Music. New York 1938/R.

RÉVÉSZ, G.: Einführung in die Musikpsychologie. Berne, 1946; Eng. trans., 1953/R)

MEYER, L. B.: Emotion and Meaning in Music (Chicago, 1956/R)

FRANCÉS, R.: La perception de la musique (Paris, 1958, 2/1972; Eng. trans., 1988)

FARNSWORTH, P. R.: The Social Psychology of Music (New York, 1958, 2/1969)

WELLEK, A.: Musikpsychologie und Musikästhetik: Grundriss der Systematischen Musikwissenschaft (Frankfurt, 1963)

BENTLEY, A.: Musical Ability in Children and its Measurement (London, 1966)

SHUTER-DYSON, R.: The Psychology of Musical Ability (London, 1968, rev. 2/1981 with C. Gabriel)

FRAISSE, P.: Psychologie du rythme (Paris, 1974)

DEUTSCH, D. ed.: The Psychology of Music (New York, 1982, 2/1999)

MONAHAN, C. B. and CARTERETTE, E.: ‘Pitch and Duration as Determinants of Musical Space’, Music            Perception, iii/1, 1985, 1-32

CLARKE, E. F. and KRUMHANSL, C. L.: ‘Perceiving Musical Time’, Music Perception, vii (1989–90), 213-51

SLOBODA, J. A.: ‘Empirical Studies of Emotional Response to Music’, Cognitive Bases of Musical Communication, ed. M. Reiss-Jones and S. Holleran (Washington DC, 1992)

DELIEGE, I. and SLOBODA, J. A., eds.: Musical Beginnings: Origins and Development of Musical Competence, Oxford 1996.

KEMP, A. E.: The Musical Temperament: Psychology and Personality of Musicians. Oxford 1996.

DELIEGE, I. and SLOBODA, J. A., eds.: Perception and Cognition of Music. Hove 1997.

HAJDA, J. M. and others: ‘Methodological Issues in Timbre Research’, Perception and Cognition of Music, ed. I. Deliège and J. Sloboda (Hove, 1997), 253-306

MOTTE-HABER, HELGA–RÖTTER–GÜNTHER (eds.): Musikpsychologie. Laaber 2005

Cizojazyčné specializované časopisy: zejména Psychology of Music, Music Perception, Journal of Cognitive Neuroscience, Journal of Neuroscience, Journal of Music Therapy

Hudební sociologie

  1. Vznik a vývoj hudební sociologie, vymezení problémových okruhů a metodologické problémy.
  1. Klasikové hudební sociologie (M. Weber, T. W. Adorno, J. H. Mueller, Alphons Silbermann, K. Blaukopf, Christian Kaden).
  1. Kritéria empirického hudebně sociologického výzkumu.
  1. Česká hudební sociologie. Přehled českých hudebně sociologických výzkumů.
  1. Hudebníci evropského středověku v hudebně sociologických konceptech.
  1. Měšťanská hudební kultura a instituce koncertu v hudebně sociologických konceptech.
  1. Sociologie opery
  1. Genderová problematika v hudební sociologii.
  1. Hudební průmysl v kapitalistické společnosti
  1. Kritika masové hudební kultury.

Základní literatura:

BEK, MIKULÁŠ: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP 2003.

BEK, MIKULÁŠ: Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého 1993.

„Hudební sociologie“, In: Hudební věda I-III, red. V. Lébl, I. Poledňák (1988), Prah: SPN.

KŘUPKOVÁ, LENKA: Kapitoly z hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého 2003

Doporučená literatura:

ADORNO, THEODOR, W.: O fetišovém charakteru v hudbě a regresi slyšení, in: Divadlo 1964, č. 1. s. 16-22, č. 2, s. 12-18.

ADORNO, THEODOR. W.: Schéma masové kultury. Praha: Oikoymenh 2009.

BLAUKOPF, KURT: Musik im Wandel der Gesellschaft, Darmstadt: WBG 1996.

DE LA MOTTE-HABER, HELGA - NEUHOFF, HANS, red.: Musiksoziologie. Laber: Laber-Verlag 2007.

DISAMN, MIROSLAV: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum 1998.

GÜLKE, PETER: Mönche, Bürger, Minnesinger. Leipzig: Koehler & Amelang 1975.

HEISTER, H. W.: Das Konzert. Teorie einer Kulturform. Wilhelmshaven: Heinrichshofen 1982.

KADEN, CHRISTIAN: Musiksoziologie. Berlin: Neue Musik 1984.

KADEN, CHRISTIAN: Des Lebens wilder Kreis. Musik im Zivilisationsprozeß, Kassel: Bärenreiter 1993.

KADEN, CHRISTIAN: heslo „Musiksoziologie“, MGG (2. vydání, Sachteil sv. 6, s. 1618-1670)

KARBUSICKÝ, VLADIMÍR - KASAN, JAROSLAV: Výzkum současné hudebnosti. Díl 1. Výzkum z roku 1962. Díl 2. Výzkum z roku 1965/66. Praha: Svoboda 1969.

KARBUSICKÝ, VLADIMÍR: Teoretické předpoklady empiricko-sociologického výzkumu hudby. In: Hudební věda, 1965, č. 3, s. 372-418.

KOLEKTIV AUTORŮ: Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1988.

McCLARY, SUSAN: Feminine Endings: Music, Gender, and Sexuality. Minneapolis: University of Minnesota Press 1991, 2002.

WALTER, MICHAEL: „Die Oper ist ein Irrenhaus“. Sozialgeschichte der Oper im 19. Jahrhundert. Stuttgart – Weimar: J.B. Metzler 1997.

WEBER, MAX: „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání. In: WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKOYMENH 1998, s. 7-63.

WEBER, MAX: Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách. Tamtéž, s. 64-108

časopis International Review of the Aesthetics and Sociology of Music

Organologie

Požaduje se spolehlivá orientace v metodologických otázkách disciplíny, vývojové problematice hudebních nástrojů, jejich systematizaci a všech aspektech organologického obrazu hudebního nástroje.

  1. Vývoj a vymezení disciplíny, metodologické aspekty organologie,
  2. Vývoj české organologie – osobnosti, koncepce, vědecké počiny, díla
  3. Reflexe hudebních nástrojů před zrodem organologie jako vědecké disciplíny
  4. Problematika definice hudebního nástroje
  5. Systematizace hudebních nástrojů
  6. Vývoj evropského instrumentáře od středověku do současnosti - chordofony
  7. Vývoj evropského instrumentáře od středověku do současnosti - aerofony
  8. Vývoj evropského instrumentáře od středověku do současnosti - membranofony
  9. Vývoj evropského instrumentáře od středověku do současnosti - idiofony
  10. Dokumentace hudebních nástrojů, problematika památkové péče ve vztahu k hudebním nástrojům

Základní literatura:

KURFÜRST, P.: Hudební nástroje. Praha 2002.

ELSCHEK, O.: Hudobná veda súčasnosti. Bratislava 1984 (kap. 2.2 Organológia, str. 85-103).

Doporučená literatura:

SACHS, C.: The history of musical instruments. New York 1940.

HUTTER, J.: Hudební nástroje. Praha 1945.

IRMANN, K. a kol.: Stavba hudebních nástrojů. Praha 1968.

SACHS, C.: Handbuch der Musikinstrumentenkunde. Leipzig 1920.

BUCHNER, A.: Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha 1956.

BUCHNER, A.: Hudební nástroje národů. Praha 1969.

MODR, A.: Hudební nástroje. Praha 1945.

GUŠTAR, M.: Elektrofony. Praha 2007.

Požadavky vstupují v platnost v únoru 2014

Vedoucí katedry muzikologie FF UP: Doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D., 22. 1. 2014



[1] Pro studenty, kteří se ke studiu zapsali v akad. roce 2008-2009, příp. dříve, platí limit 120 kreditů, zahrnující také 20 kreditů, které se studentovi připíší až po úspěšné obhajobě diplomové práce.

Nahoru

Kurz zpracování zvuku na PCMusic OlomoucmusicologicaolomucensiapopkonferenceFB KMUpruvodce pro 1. rocnikyStuduj muzikologiiStuduj uměnověduStudijní oboryStuduj na UPŽurnál online
Aktualizováno: 16. 2. 16, vytvořeno: 18. 4. 12,

Přihlásit

Pro přihlášení na web zadejte svoje uživatelské jméno a heslo: